Lovec artefaktů
350 Kč – 399 Kč
V kůži dobrodruha na volné noze získáš ingot z neznámého kovu – artefakt vyzařující prazvláštní energii – jehož nalezení tě nevědomky vtáhne do víru událostí, které mohou ovlivnit budoucnost celého Baangralského království.
Jaká nebezpečí na tebe číhají? Co všechno budeš muset podstoupit, abys odvrátil blížící se hrozbu? Záleží pouze na tobě a tvých rozhodnutích, zdali se staneš věhlasným hrdinou nebo tě kolo osudu vrhne do náruče smrti!
Další informace
| Vazba | brožovaná |
|---|---|
| Formát | B6, 176 x 125 mm |
| Počet odkazů | 500 |
| Počet stran | 350 |
| Žánr | dobrodružný fantasy gamebook |
| Jazyk | čeština |
| Rok vydání | 2023 |
| Autor | Jiří Zahradníček |
4 recenze Lovec artefaktů
Přidat recenzi
LordLiat –
prostřednictvím databazeknih.cz
Dílo Jiřího Zahradníčka s názvem „Lovec artefaktů“ představuje další významný krok v dlouhé evoluci gamebooků jako žánru.
V prvé řadě mapa, která je vytisknutá na plátno, namísto obvyklého papíru, umožňuje hráčům promýšlet svá rozhodnutí hmatatelným způsobem, aniž by se obávali její poškození, či zničení. To dodává gamebooku novou smyslovou dimenzi.
V druhé řadě pan Jiří přichází s revolučním konceptem, který je však natolik jemný a rafinovaný, že si jej všimnou jen zkušení hráči. Po zralé úvaze, bych tento nový koncept nazval: „potlačování meta-hraní“. O co se jedná? Kniha zavádí rozcestí typu 50/50, která dávají hráčům morální (či jiná) dilemata, bez jasné „správné“ volby. Zde má hráč pouze tolik informací, aby ani jedna volba nebyla jasně „správná, hrdinská, zlá či dobrá“. Jediný způsob jak se může v takové situaci hráč rozhodnout je na základě RP, neboli role playingu. Vcítí se do situace a řekne si jak by v takové situaci jednala jeho postava, kterou řídí. Lupič by udělal A, kněz B, a pod. Tento koncept nabádá hráče, aby skutečně knihu hráli.
Jinak řečeno, v knihách FF také často narážíme na rozcestníky typu 50/50: jdi vlevo nebo vpravo, kde také nemáme žádné informace kudy vede správná cesta. Avšak zde hraje roli jen čistě náhoda. V takovém případě čtenář knihu ve skutečnosti nehraje, ale meta-hraje – musí si pamatovat z předchozí hry kudy jít. To ale znamená, že si je v tu chvíli plně vědom toho, že není statečný rytíř zachraňující princeznu, ale že je to obyčejný ňouma listující zběsile v nějaké knize. Gamebooky typu FF by se správně měli jmenovat Metagamebooky. Aby se nezdálo, že tím chci na FF útočit, podotknu jen tolik, že metagaming má svůj smysl a své místo a v některých dílech, jako je třeba Pekelný dům, je naopak tím nejdůležitějším prvkem, který dodává hře tu správnou atmosféru.
V Lovci Artefaktů také narazíme na „zlatý grál“ a možná i prapůvodní smysl gamebooku, a sice, že uvedený text v knize nabývá jiného smyslu, jiné interpretace, podle toho kudy se hráčova postava k dané pasáži dostane. V Lovci Artefaktů na tento významový skok narazíme několikrát, přičemž na jedné pasáži jde o tak markantní rozdíl v možné interpretaci, že by si zasloužil cenu „skokan roku“.
Na závěr tedy jen tolik, že pro ty hráče, kteří gamobooky nejen rádi hrají, ale leží jim na srdci i budoucnost tohoto žánru, je Lovec Artefaktů přízviskem světlé budoucnosti. Těším se na další díla Jiřího Zahradníčka a jemu podobným průkopníkům tohoto žánru.
cziss –
prostřednictvím databazeknih.cz
Velmi povedený GB se střední / kratší hrací dobou, ale zato poskytuje hodně možností pro opakování. Líbilo se mi i pomyslné rozdělení na dvě epizody, které vyplívá z příběhu. Začínáte prvně z lehka jako dobrodruh, než přijde zachraňování království. Herní mechanika je vymyšlena velmi dobře a zábavně. Navíc je tam několik „side-questů“.
kamil –
prostřednictvím cbdb.cz
Při dnešní expanzi nového vydávání klasických gamebookových řad, vychází sem tam nějaká novinka, která je jak blesk z čistého nebe, a působí, když už ne jako dobře vybroušený diamant, tak minimálně jako dobře vybroušený klenot, což se k názvu knihy Lovec artefaktů náramně hodí!
Ale pěkně popořádku, první, co vás zaujme, je že ke knize je krásná plátěná mapa, která bezprostředně pro své výtvarné zpracování navodí atmosféru putování. Pravidla bojů jsou srozumitelná, jednoduchá, vyberete si dvě schopnosti a můžete vyrazit. Zápletka působí přirozeně, a hra vás nasměruje, zdali chcete zkusit své štěstí po moři či po souši.
Co je nutné vyzdvihnout, že kniha není konstruována na nadměrné využívání schopností, kolikrát se prostě rozhodujete opravdu sami, což je perfektní a v tomto typu hry velmi osvěžující. Dále jsem nepotkal pasáž, kde by vás čekala vlevo smrt a vpravo cesta dál, vše vždy do sebe zapadá, nebo má nějaký důvod. Nebezpečí smrti se dá instinktivně vyhnout.
Zkušený hráč brzy odhalí, že je dobré všude možně šmejdit a vy můžete získávat plánky k pokladu, či velmi cenné věci, což mnohdy u gamebooků velmi chybí a Lovec artefaktů, podobně jako v běžných RPG fantasy hrách hráče odměňuje, což pochopitelně všichni nadšeně ocení, protože je to vlastně taková pochvala za dobré hraní.
Celkově působí celá herní kniha přirozeně, svět i děj je uvěřitelný, vcelku běžné ohrožení země, žádné převratné házení prstenů či zachraňování celých kontinentů.
Příjemné, je že vaše chování se vám kolikrát vrátí, tak či tak a že autor používá i to, že třeba potkáte někoho známého, což opět svět, tak nějak zlidšťuje.
A na závěr, hra vás do ničeho vlastně nenutí, vše je na vás, a myslím, že oprávněně svou poutavostí a libovolně zvolenými schopnostmi nijak nesvazuje, a naopak vás vtáhne do skvělého, propracovaného dobrodružství, které na hráče opravdu zapůsobí, jako klenot či artefakt.
tomasD5Wj –
prostřednictvím databazeknih.cz
Když sem četl komentáře, byl sem nadšen a musel knihu okamžitě mít. Teď už mé nadšení malinko opadlo. Teda, kniha super. Obrovské množství variant příběhu, a když to ještě spojíte s množstvím voleb postav a jejím nahazováním na začátku knihy… Paráda! I systém boje mi přišel dobře vymyšlený. Jen to není důvod proč jsem ji koupil 🙁 Rozhodování mělo být více logické na základě mé postavy a okolnostech, ne jen 50:50 jestli dveře otevřu nebo ne. Bohužel i zde je to jak jinde. První dvě čtení jsem zkoušel dělat jako bych tam byl, a choval se dle svého charakteru, ale byla to nuda. Pokud se člověk nechová jako d***l co nenakoukne do každého roští odkud se ozývá řev šelmy, nebo se nevloupá do náhodného baráku, kde nemá co dělat, tak si hru prostě neužije (bohužel, pak i snadno zemře). Nehledě na tom, že jsem dvakrát umřel jen tak, aniž by mě něco varovalo a mohl se tomu nějak vyhnout, prostě: „si mrtvý“ 🙁 to mi vadí. A hodně. Po šesti čteních si dám teď detox, ale věřím, že se s radostí do ni zase vrhnu 🙂